<

PROČ JE RADIACE NEBEZPEČNÁ?

Radiace je příčinou rakoviny, to víme jistě. Rakovina je významný zabiják. V České republice se ročně diagnostikují tisíce nových případů rakoviny. Nejběžnějším a současně jedním z nejsmrtelnějších druhem rakoviny je rakovina plic. Osoba, u níž byl rozpoznán karcinom plic, má jistou naději, že přežije 5 let od diagnózy, ale v současné době to je přibližně jen u jednoho z desíti nemocných, tj. jen každý desátý nemocný plícní rakovinou přežije pět let od doby, kdy byla rakovina rozpoznána. Co je  rakovina?  Je důležité si uvědomit, že základní funkcí mnoha buněk v těle je dělení, aby se zaručil růst nebo náhrada různých tělesných částí. Buňky, které mají tuto schopnost, se nazývají zárodečné (kmenové), jsou v kostní dřeni, kde se neustále dělí, aby nahradily ztracené nebo poškozené krevní buňky.

Dalším příkladem jsou bazální buňky plic, které se dělí a nahrazují opotřebované buňky v dýchacích cestách plic.  K rakovině dochází, když se objeví nějaká porucha v dělení buněk. Je-li diagnostikována rakovina plic (karcinom, tumor), jeví se jako velké volně organizované shluknutí buněk, které se vymkly kontrole normálních regulačních mechanismů organismu. Tyto buňky  rychle  rostou a  současně pronikají do přiléhajících částí těla. Tyto části těla poškozují a znemožňují jejich funkci. Toto poškození je často konečnou příčinou úmrtí na rakovinu.  Mnoho zhoubných (maligních) nádorů se „drobí“ na kousky, zvané metastázy, které se dostávají i do odlehlých částí těla, kde začnou růst, působit škodu až smrt.

Karcinom má vztah k dělení a replikaci buněk, které má zde také funkci základních stavebních kamenů. Typická lidská buňka měří asi 35 tisícin mm a je tedy mnohem větší než kterýkoliv atom. Na druhou stranu je zase tak malá, že není lidským okem viditelná. V centru buňky je buněčné  jádro  (nezaměňovat s atomovým jádrem). Uvnitř tohoto buněčného jádra je nesmírně malé množství chemické látky, sloučeniny, zvané DNA (deoxyribonukleová kyselina). Právě tato DNA určuje správnou funkci a reprodukci buněk. DNA je tvořena dvěma spirálami svinutými kolem sebe v tzv. dvojspirálu. Pokud dvojspirálu rozvineme, dostaneme plochý žebřík, kde příčky a kolmé části jsou z různých organických sloučenin. Čtyři takové chemické  příčle  v DNA jdou za sebou v kódech a každý  kód nese informace pro buňky těla. DNA má ještě druhý úkol, a to dělit se (reprodukovat). Když se buňka rozdělí ve dvě nové buňky, tak všechny informace, které  dceřiná  buňka  musí  mít, aby věděla, co má dělat, jsou obsaženy v  DNA.  DNA se musí nejprve sama zdvojit (replikovat), aby předala tuto informaci oběma dceřiným buňkám.

Co se pokazí ve výše uvedeném systému, když je člověk vystaven radiaci? Alfa částice (záření) nebo jiný typ radiace mohou poškodit DNA. V případě, že alfa částice prochází skrz nebo jen blízko DNA, může způsobit zlom v páskách DNA (viz. obr.7).  Buňky jsou naneštěstí schopné napravit tyto zlomy v jedné pásce. Chemické látky, zvané enzymy, vyříznou  poškozenou část  jedné pásky a překopírují  protilehlou nepoškozenou (část) pásku na  vyříznuté  místo (viz. obr.7). Pokud však dojde ke zlomu v obou páskách naproti sobě, tak i zde se snaží enzymy situaci řešit. Ale někdy opravu provedou nesprávně. Následky nesprávné opravy mohou být katastrofální a trvale poškozená buňka přenese tuto  škodu na dceřiné buňky. Jinak řečeno, buňka a její potomstvo budou postiženy  mutacemi.  Přestože mutace samy o sobě jen zřídka způsobují rakovinu, mohou být přesto prvním krokem k rakovinné buňce. Dnes se má za to, že navození rakoviny je dvoustupňový proces, který je znázorněn na  obr. 8, kde se zdravá buňka (H) dělí a reprodukuje dvě zdravé dceřiné buňky, které se zase normálně dělí. Dole na obr. 8 naopak zdravá buňka je vystavena radiaci, která vede k mutaci (M) v DNA buňky, ale nedošlo k zabránění, aby se tato buňka dále dělila. Tak se  mutace přenáší na potomstvo buňky. Předpokládejme, že jedna z buněk potomstva je znovu poškozena nějakou chemickou látkou (např. tabákový kouř, průmyslový prach, spóry plísní ve vlhkém domě, těžké kovy olova a smogu u silnic apod.). Poškození v tomto druhém stupni může již poškozenou buňku změnit ve zhoubnou, maligní, buňku rakovinnou (C), u které je již ztracena kontrola nad jejím dělením.

Poškození DNA částicí alfa - radiací
Obr.7 - Dvojspirála DNA  poškozená alfa částicí uvolněné
          rozpadem dceřinného produktu radonu v plicích

Proces dělení buněk zmutovaných radiací
Obr.8 - Normální proces dělení buňky a proces dělení mutované buňky

Tyto  dva   různé  stupně (kroky) v navození (indukci) rakoviny se  nazývají iniciace a promoce.  Radiace (záření z dceřiných produktů radonu, tj. z polonia 218 a polonia 214)  je  typickým iniciátorem a provádí mutace v DNA buněk a na druhé straně je mnoho chemikálií (cigaretový kouř, průmyslový spad, olovnatý prach u silnic, nezdravé pracovní prostředí v kovoprůmyslu, inhalace nezdravých aerosolů s  těžkými kovy např. u silnic apod.), které jsou velmi dobrým promotorem. Nemůže nás tedy překvapit vazba mezi nebezpečím radonu a kouřením cigaret. Tento model dvou kroků navození rakoviny nám vysvětluje tzv. dobu latence. Jde o časový interval mezi expozicí iniciátoru (radiace) a rozvoji rakoviny. Pro rakovinu plic je typická doba latence 10 až 25 let. Po tuto dobu mohou být buňky v prekancerózním stavu, než budou podruhé (např. cigaretovým kouřem apod.) poškozeny a stanou se buňkami rakovinnými. Tento model může být v čase zdokonalován,  ale pro většinu typů rakoviny je zcela prokázána vazba mezi poškozenou DNA a zhoubným nádorem.

Novinky na e-mail
RADONtest - radonový průzkum a realizace protiradonových opatření
czech
deutsch
english